„V boji není nikdo vítězem“

Základním principem Aikida je splynutí s útočníkovými pohyby a energií, kontrola  a následné znehybnění či znemožnění dalšího útoku. Člověk cvičící Aikido nikdy nebojuje silou a agresí jako útočník, ale spoléhá na technické principy Aikida jako např. znehybnění, hody, útoky na vitální body, odváděcí techniky, které mu umožní odvrátit útok  a zabránit tak další agresi.

Historie Aikida

První zmínka o kořenech Aikida se objevují v  11. století. Tehdy samuraj Yoshimitsu Shinra Saburo Minamoto rozpitval a analyzoval těla zločinců a mrtvých vojáků s cílem porozumět anatomii lidského těla. Na základě získaných poznatků vytvořil bojový styl Daito ryu jujutsu. Později se celá rodina přestěhovala do městaTakeda v provincii Kai, kde sídlila  po několik století.

Původně bylo Daito ryu  vyvinuto pro boj s mečem a kopím, boj beze zbraně byl tehdy druhotným bojovým uměním. Postupem času se boj beze zbraní dostával do popředí.

Sokaku Takeda

Sokaku Takeda žil na přelomu 19. a 20. století, které bylo charakterizováno obdobím Meiji. Během tohoto období došlo k transformaci japonské společnosti,  zavádění západního způsobu života, ale hlavně k eliminaci samurajské vrstvy, která do té doby ovládala chod Japonska a které bylo zakázáno nosit meče na veřejnosti. Pod vlivem těchto událostí,  se Takeda rozhodl dříve přísně střežené rodinné bojové umění rozšířit mimo klan.  Jeho výuka Daito ryu více zaměřená na boj beze zbraní měla velký úspěch, o čemž svědčí jeho rostoucí popularita  množstvím nových žáků.

Během svého života vychoval mnoho skvělých studentů, mezi nimi i Morihei Ueshibu, pozdějšího zakladatele Aikida.

V současné době můžeme vidět vzrůstající trend, který Aikido prezentuje jako zdravotní systém a na efektivitu technik se klade menší a menší důraz.   

Ovšem dynamika a preciznost technik vyučovaných v Iwama ryu nenechávají nikoho na pochybách, že Aikido není aerobní cvičení, ale hlavně a především bojové umění.